Wadi Bih – víkendový kemping

Zpět v RAKu

A protože máme zimu, musíme si ji náležitě užít. …než opět začne to zatracené léto, jež nás vrhne do nitra klimatizovaných ubikací. Protože to se pak člověku ani nechce přejít ulici, grilovat se venku, natož grilovat něco jiného  – např. maso ☺ a vařit se ve stanu. Ovšem jinde na světě, včetně Čech, to mám úplně naopak – ještě teď s hrůzou vzpomínám na dlouhé české a hlavně švédské zimy.

P1000974

Takže po posledním vydařeném campingu v Ras Al Khaimah jsme si řekli, že se tam vrátíme. Ale najdeme si jiné místečko, protože změna je život. A vrátili jsme se ve větším počtu, s Mildou a Klárou a sestřenkou a kamarádkou, protože víc hlav, víc rozumu a víc rozumu, víc srandy a zamířili jsme rovnou do Wadi Bih. Už se zdálo, že krásným údolím dojedeme až do Ománu, když tu ejhle. Vypadá to, že statut mezinárodní hranice funguje i tady. Chlapíci se samopaly v uniformách s námi moc nechtěli smlouvat a poslali nás nazpátek.

P1000981

Tak jsme začali zuřivě hledat jiné místo, kam bychom se vrtli na noc. Protože už se začalo pomalu smrákat, byl akorát tak čas. Člověk fakt nechce jezdit po tmě v neznámém horském terénu. Už už jsme byli trochu zoufalí, protože všude tak nějak byly buď roztroušené domky, nebo kamenitý terén prostě nedovoloval výstavbu pořádného tábořistě. V jednu chvíli jsme se dostali do bodu, odkud již není návratu. To je ta situace, kdy jedete zatraceně uzoučkou a šíleně kamenitou cestou furt do kopce a najednou ta cesta skončí. A není kde se otočit a představa couvání z prudkého krpálu opravdu není lákavá.

P1000977

No, nakonec se nám otočit podařilo a ve finále jsme našli to nejlepší možné místo. Zřejmě tam kdysi bývala nějaká maličká vesnice nebo pole, protože okolo ještě byly zbytky kamenných zdí. Uprostřed, světe div se, tráva. A přírodní. To fakt není úplně obvyklá věc v SAE. To celé orámované vysokými skalami, skýtajícími ochranu před větry. …ovšem ne před mými a Mildovými ☺

P1000979

Zasyčely otevírané plechovky piva, postavili jsme tábor, zažehli oheň a za chvíli už se pekly buřty. No, ne ty báječné naše s 30% masa, moukou, kůrou ze stromů a bůh ví čím, ale vynikající rakouské kaserkreinery a jihoafrické boerewusty. Ješte tak mít kytaru. Ale „Na hradě Okoři“ jsme si aspoň zazpívali. Hvězdy jsme sledovali a povídali o všem možném a snad i nemožném.

P1000999

P1000997

Spalo se skvěle a v klidu. Temperatura ideální, relax naprostý. Ráno nás čekala snídaně a čerstvá káva, díky nově zakoupenému presovači, jež se ukázal velice funkčním. No a pak už jen sbalit a z mírumilovných hor Wadi Bih zpět do víru velkoměsta.