Special Ostadi možná zní prapodivně a vůbec ne tak nějak klasicky, jak by se k lidové žrádelničce hodilo. Hlavně to special mi tam nějak nesedne. Ale do jisté míry je to vlastně typické pro Dubaj. Restaurace se tady často jmenují dost „kreativně“. Jména jako Good food, Good picnic, Eat and Drink, Mr. Kadak atd. jsou tu běžná. Navíc tahle restaurace se dá na Googlu najít asi pod pěti různými názvy, což taky nepomůže. A ve finále na jménu stejně nezáleží, jde o to, co a jak tam vaří.
A tady vaří opravdu skvěle a k tomu i levně, což zní jako nesmysl. Tohle místo má na Dubai až předlouhou tradici a co je hrozně sympatické, zakládá si na tom, že na just nebude mít žádné pobočky. Takže když se chcete najíst těch nejlepších íránských kebabů za hubičku, musíte se prostě vypravit do narvané čtvrti Bur Dubai, najít někde místo k parkování a doufat, že ještě bude volné místo k sezení v této malé restauraci na vždy živé Al Mussala road. A to jako fakt – bývá tu často úplně plno a je třeba stát ve frontě.
A oni to tam stejně nezvětší, nepřestaví, neotevřou další. Mám rád takovou tvrdohlavost a lpění na tradici. To místo sice vypadá jako špeluňka, ale má prostě atmosféru, zvlášť uprostřed všech těch nablýskaných luxusních restaurací okolo. Kolik jsme viděli případů, že když někomu stoupne sláva a business do hlavy, tak kvalita a hlavně atmosféra jde dolů. Z principu nějak nemusím restaurační řetězce a místa s více pobočkama ve mně vzbuzují nedůvěru.
Tady mají obojí – skvělé jídlo i tu atmosféru. Nikdo si na nic nehraje, nepředstírá. Proto je tu vždy takový nátřesk – Emiráťané, ostatní Arabové, Íránci, Indové, Evropani, člověk tady potká celý svět. A k tomu sem chodí i místní celebrity. A já sem vodím spoustu našich návštěv, aby ochutnali něco, co si ani nedovedou představit. Ale zdaleka to tu nezná každý. Člověk musí mít Dubaj trochu prolezlou, aby pochopil tyhle místa, která zvenčí vypadají nedůveryhodně.
Majitelé jsou sympaťáci, většinu zákazníků znají jménem (už aby si zapamatovali i moje ☺) a člověk se tu cítí jako u někoho doma. Komfortně, příjemně. Restaurace tu stojí už od roku 1978 a založil ji pan Mohamed Ansari, jenž se jako chudé dítě, závislé na potravinových dávkách od Britů dostal v roce 1941 do Dubaje z Íránu. Restauraci pojmenoval po svém kamarádovi, jenž se jmenoval Ostadi. Jak jednoduché.
Pan Ansari před několika lety umřel a v Dubaji z toho byl skoro smutek. Několik novin mu věnovalo oslavné články. Teď to vedou jeho synové a myslím, že se jim fakt daří.
A já budu vždy vzpomínat na ten okamžik, kdy jsem tu byl poprvé, jako by to bylo včera. Prostě jsem nemohl věřit, že maso, kebab, může být tak neuvěřitelně chutně namarinované, tak šťavnaté, tak úžasně chutné. Nikdy jsem něco takového před tím neměl. Ty sofistikované chutě a přitom to vše vypadá tak jednoduše. Na menu jen pár položek, resp. typů kebabu, a to buď s chlebem nebo rýži. Ty přílohy jsou mimochodem také naprosto delikátní. A kdo nezkusil čerstvý iránský chleba, ten nepochopí.
Jen tak dál Special Ostadi. Těším se zase znovu.
Previous post
Všechny cesty vedou do Nimbinu – Austrálie
Next post
Zpátky u Kaškajů – Írán Podruhé
Nejnovější komentáře