PAJERO BLOGCestování, Dubaj bez Cestovky, Jídlo, Výlety a Trendy

Dnes vám chci vyprávět příběh, který se opravdu stal a který je tak romantický, až mě řada lidí (s mužskou populací v čele a s mým mužem na úplně 1. místě 🙂 )bude jistě nenávidět a možná i osočovat, že jsem si všechno jenom vymyslela. Takové příběhy se přeci nestávají, možná jen v červených knihovnách, v průměrných románech, ale už vůbec ne v 21. století.

A přesto se dějí! O to víc, když žijete v Dubaji! Následující příběh je nic víc než pravda a mně nezbývá, než se s vámi o něj podělit.

Jak už většina z vás víte, bydlíme ve 40ti patrovém věžáku ve čtvrti Dubai Marina. Co možná ještě nevíte, je to, že máme báječné sousedy. Nechci je tímto příběhem dostávat do rozpaků, proto jim pojďme říkat Eva a Samuel. Eva je Moravanka srdcem i duší a Sam pochází z Austrálie.

Potkali se přesně před rokem a půl, na více než romantickém místě; na Maledivách. Teď si určitě řikáte, že to začíná zavánět kýčem a přeslazenou romantikou. Avšak věc se má trochu jinak.

Eva i Sam pracují pro místní leteckou společnost a na Maledivy se oba dostali v rámci nově zavedené letové linky a tento konkrétní víkend, byl víkendem pro danou aerolinku zkušebním. Eva pracuje jako letuška a Sam ve vedení této společnosti. Ta jim a dalším šťastně vybraným zaměstnancům, zajistila letenky a ubytování a řadu společenských aktivit, kterých se museli zúčastnit.

A tak to začalo. Stalo se to jednoho odpoledne, kdy se Eva procházela po nádherné sněhobílé pláži, když potkala Sama. Dali se do řeči a celý zbytek odpoledne strávili společně na opuštěném molu, obklopeni jen bleděmodrou vodou a zvláštní, hustou atmosférou, přesně takovou, která by se dala krájet. Přesně tou, ze které se zrodila Láska. Psalo se 21.ledna loňského roku.

Po návratu do Dubaje netrvalo dlouho a už se spolu stěhovali do již zmíněné budovy.

Teď by se hodilo příběh ukončit slovy: A poté se vzali, měli kupu dětí a žili spolu šťastně až do srmti. Ale příběh ještě neskončil a předbíhá mu ještě ten hlavní, o kterém bude řeč.

Protože jsou oba nesmírně romantičtí, 21.ledna následujícího roku spolu měli slavit 1. výročí. Rok od toho, co se potkali.

Samuel už měsíc dopředu Evě kladl na srdce, ať si na tento víkend nic neplánuje, že pro ně něco zajímavého vymyslí. Byl zrovna čtvrtek, když se Eva vrátila domů z letu, natěšená, co pro ně její milovaný vymyslel.

Plna očekávání vtrhla do bytu. Avšak shledala ho prázdným. Po Samovi ani vidu ani slechu. Jen na kuchyňském stole ležel vzkaz: “Ve 14:00 na tebe bude dole čekat taxi. S sebou: plavky, šaty, kartáček na zuby a pas. Miluju tě.”

Nezasvěcenému čtenáři se může zdát, že tohle už je ale opravdu konec! Naopak pro Evu, tohle byl uplný začátek.

Druhá hodina odbila a na Evu dole už opravdu čekal odvoz. A ne ledajaký. Zbrusu nové BMW s privátním řidičem, který už na Evu zdálky šibalsky pomrkával. Jen co nasedla, řidič se tajupně ujišťuje, zdali má “madam” opravdu zavést na letiště.

Na to Eva bezradně krčí rameny. V tom si řidič vzpomene, že “madam” ještě nepředal obálku, ve které se skrýval další vzkaz: “Letiště, terminál 1, check in. Miluju tě.”

Takže ano, směr letiště.

Eva, představující si nadšené shledání s jejím milovaným, stále nevědoucí, jaký výlet to asi vymyslel, přijíždí na letiště.

Sam však nikde, nečeká ani u pultu u odbavování.

Přemýšlí, kde se asi schovává a podává slečně za pultem svůj pas. “Kam cestujete?” Zeptá se s milým úsměvem. “Nevím.” Odvětí Eva se zoufalým pohledem. Letuška si v tu chvíli dozajista myslí, co to je proboha za exota, který ani neví, kam letí. “Můžete zkusit vyhledat ten let pomocí čísla mého pasu?” Zkusí s nadějí v hlase Eva.

Letuška se s očividným ošitím pustí do vyhledávání, po chvíli zvedne telefon a s někým na druhé straně zjišťuje podrobnosti. V tu chvíli položí sluchátko a s nově nabytým, nefalšovaným úsměvem se obrátí k Evě: “ Aaaa, to jste VY!” Chvilku jí trvá, než něco naťuká do počítače před sebou. “Ok, Eva,” obrátí se k ní zpátky, podávajíc jí vytisknutou letenku. “Užijte si let s business class na Maledivy!”

Bylo by to jako z opravdové červené knihovny, říci teď, že se Evě podlomila kolena…ale vám by se, pánové, v tuhle chvíli nepodlomila?!

Teď už se jen shledat se Samem. Ale on pořád nikde. Neseděl ani v business loungi se sklenkou šampaňského, ani v letadle na prázdné sedačce v business class vedle Evy. Ta se stále ohlížela, z kterého koutu vyleze, odkud na ni vybafne a ukončí tuhle napínavou hru.

Ale Sam v letadle nebyl. Po příletu na mezinárodní letiště v Male na Evu čekal místo něj další šofér. A zavezl ji k přístavišti, kde se měla nalodit na loď. Ta ji asi za hodinu dovezla na malý ostov. Ano, ten ostrov, na kterém se se Samem přesně před rokem potkali!

Očarovaná vylezla z lodi, když v tom se na ni spustila záplava drobných kvítků, které na ni házeli usměvaví zaměstnanci ostrova. Oslepená různobarevnými květy došla až na konec mola. Asi by ho úplně přešla, kdyby na ni nezavolal jménem. Stál tam, úsměv od ucha k uchu, ruce ležérně založené na hrudi. Shledání to bylo opravdu vášnivé.

Tak a teď si opět říkáte, že tady by měl tento přeslazený příběh skončit. Ale kdepak. Pojďte si poslechnout, co bylo dál.

Sam dovedl Evu k nádhernému bungalovu, ve kterém byl i loni ubytován. Dnes byla však postel posytá okvětními lístky růží, naaranžovanými ve tvaru srdce. Vana naplněná po okraj voňavou pěnou. Na okraji stály připravené 2 sklenky a láhev vychlazeného šampaňského.

Druhý den ráno vyrazili na šnorchlovací výlet a nebyly by to Maledivy, kdyby neviděli bohatý mořský život. Hejna pestrobarevných ryb, rejnoky, želvy,..až oči tou veškerou krásou přecházely.

Nastal čas oběda a Eva se Samem vyrazili procházkou po pláži vstříc nějakému dobrému jídlu. Když v tom Eva zvolá: “Podívej, není to to naše molo, na kterém jsme loni strávili spolu tolik času?” Prochází právě kolem něj. Něco se však změnilo. Na konci mola stojí stůl se dvěma židlemi a slunečník chrání před přímým sluncem talíře s jídlem a láhev šampaňského v chladícím kýblu. “Pojď se tam podívat,”navrhne Sam. Eva se brání, že to je pro někoho připravený a že by tam neměli chodit. Přesvědčí ji, že kolem nikdo není a že tam jen nakouknou a půjdou dál.

Když se přiblíží, Evě vyhrknou slzy, když na stole spatří 2 sklenky na víno, ty sklenky, které darovala Samovi k letošním Vánocům! Její oblíbené sushi, šampaňské a tohle všechno připravil Sam pro ně dva!

Obědvají, popíjejí skvělé vychlazené víno a báječně se baví.

V následujícím okamžiku Sam klečí u Eviných nohou a odněkud vytahuje malinkou sametovou krabičku. Se slovy: “Budeš mojí ženou až do konce života?” ji podává Evě. Ta šokovaně krabičku otevře. Nachází v ní přenádherný diamantový prsten. Kámen velký asi jako zrnko hrachu.

Ano pánové, vím, že mě teď už ale opravdu nenávidíte! Jak si vůbec můžu dovolit si takové věci vymýšlet? Vaše přítelkyně teď jistě budou tajně snít o takové romantice a vy si takový luxus prostě v žádném případě nemůžete dovolit.

Ale něco vám povím. Nejde o ten luxus, nezapomeňme, že žijeme v Dubaji, takové věci se tu občas stávají. Ale jde o fantazii, o romantickou duši, o tom, že tenhle muž svoji ženu opravdu hluboce miluje. Chtěl pro ni připravit nezapomenutelný zážitek, něco, co bude vyprávět svým dětem a jejich děti svým dětem. Příběh, na který se nezapomíná. Nemusí to být diamanty a luxusní ostrovy. Stačí nahlédnout do duše vaší milované a pokud ji opravdu milujete, uvidíte, po čem touží.

A věřte, že každá ženská duše touží po lásce a romantické žádosti o ruku. I když už se píše 21. století.