PAJERO BLOGCestování, Dubaj bez Cestovky, Jídlo, Výlety a Trendy

Burj Al Arab v pozadí

Čech v Dubaji, Spojené arabské emiráty

1. Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?

V Dubaji jsem byl již před tím mnohokrát, ale naposledy to bylo před zhruba 3,5 lety. Tak jsem se musel opět sžívat s realitou Středního Východu jako takového a těžkou vahou betonovo-skleněné džungle navrch. Naštěstí jsem přicestoval začátkem října, kdy už opadly ty největší vedra. Ale i tak chodit pěšky po Dubaji a hledat vhodné místo na bydlení, hraničilo za slunných dnů s mučením.

Všechno se nejprve zdálo hrozně komplikované, ale za pár dní už si mysl začala zvykat na nový systém. Nejprve jsem žil v hotelu přímo v centru, odkud jsem z 33 patra pozoroval život pod sebou. Takže v paměti mi ulpěl ten klasický obraz rozpálené Dubaje s 12ti proudovou dálnicí Sheikh Zayed road plné aut, lemované šíleně vysokými mrakodrapy těch nejroztodivnějších tvarů a barev. …a jinak mi už teď 70ti patrový mrakodrap ani nepřijde vysoký.

Příjemně překvapil fakt, že oproti minulosti teď už v Dubaji jezdí i metro. Sice ne zdaleka všude, ale dá se jím dostat na klíčová místa, je levné, čisté a funkční. Dále příjemně překvapilo, že za tou hradbou mrakodrapů, které vypadají jako z jiného světa, se občas nacházejí i relativně autentické staré čtvrti. Například taková Satwa. Zde se člověk ještě stále může cítit jako někde na pomezí Arábie a Asie. Mají tu skvělé jídlo za pár šupů, tedy dirhamů, a je tu takový ten správný mumraj, z kterého dýchá exotično. Otázkou času je, kdy to celé zbourají a přestaví. V Dubaji se věci dějou hodně rychle. Zvlášť když se jedná o pozemky velice blízko centra.

2. S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?

Jak už jsem zmínil, zdaleka jsem nebyl v těchto končinách poprvé, takže vyloženě kulturní šoky se nekonaly. Ale člověk si nemůže nevšimnout, jak obrovsky důležitou roli zde hraje náboženství, tedy islám. Na druhou stranu, Dubaj je relativně liberální emirát, takže zde i člověk ze západu může poměrně svobodně žít. Dokonce i zajít na pivo a dát si vepřové koleno. To třeba hned vedle, v emirátu Sharjah, nejde. A u sousedů v Saudské Arábii už vůbec ne. Nicméně, pokud je možné považovat ateismus za český zvyk, tak je lépe, se o tom před místními vůbec nezmiňovat. Oni prostě nechápou, jak někdo může nevěřit v Boha.

Také zde panuje docela nečekaný pořádek a poměrně dost strukturované procesy upravující úplně všechno. Ať už se jedná o vyřizování víz, rezidence, řidičáku a spousty dalších věcí, které jsem byl zvyklý z jiných zemí regionu tak nějak zjednodušovat. Tady si to člověk musí hezky vystát, vyřídit sám, nebo zaplatit tučnou sumu za VIP servis.

Platí se tady konec konců úplně za všechno. Dubaj má nesmírný talent v tom, že nechá lidi slušně vydělat a vytvořit auru bezdaňového ráje, ale potom ty peníze zase sofistikovaně tahá zpět. Například je velice jednoduché dostat pokutu za rychlost. Kamery jsou úpně všude, i tam kde by je člověk nečekal. Hezky to blikne a člověku přijde SMSka, že má zaplatit pokutu. Mobilní aplikace umožní okamžitě zaplatit mobilem skrze kreditní kartu a vše je za pár sekund hotovo. Bez diskuzí a debat. Vyhýbat se zaplacení je hloupost, protože vás to pak dostihne v nejnepříhodnější chvíli a ještě dráž.

3. Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?

Do Česka se určitě hodlám vrátit. Jen ještě nevím přesně kdy. Ale vlastně se vracím stále a pravidelně. Občas mě pár věcí irituje, ale na druhou stranu, toho dobrého je mnohem víc než špatného. A jsou 2 místa, která mi vždy chybí, ať jsem kdekoliv: je to Praha, plná kultury, historie a magických zákoutí. A je to Police nad Metují ve východních Čechách se svojí úžasně kopcovitou, zelenou a svěží krajinou. Doma se cítím v Čechách a myslím si, že máme krásnou zemi, na kterou můžeme být hrdi. Ale fakt je, že mám rád teplo a slunce, které u nás občas chybí. Mít útočiště někde na jihu, kam se dá prchnout před českou zimou, by bylo ideální řešení.

4. Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?

Z českých jídel mi ani nic moc dramaticky nechybí. Dubaj je sama o sobě kulinářská zkušenost nabízející všechno, co si jen dovedete představit a člověk ani neví, co by ochutnal dřív. Manželka občas česká jídla vaří a já jsem jí za to velice vděčný (tak jako za spoustu dalších věcí), stejně jako naši kamarádi. Miluji její klasické české polévky a vývary, které tady v restauracích neseženete. Mám rád voňavou kachničku se zelím, kterou si občas děláme. I když místo klasického kmínu, jež se tu nedá sehnat, tam dáváme římský, i tak je vždy báječná. Naši hosté z celého světa, které k nám zveme, se jen oblizují.

5. Máte děti? Učíte je česky?

Děti ještě nemáme, ale to že se budou učit česky (až jednou budou) je naprosto jasná věc.

6. Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?

Česko se anglicky řekne Czech, ale to tady nikomu moc neříká. Spíše arabské Číky už občas trkne. Czechoslovakia pak funguje asi nejspolehlivěji, i když už není aktuální. Škoda je považována za německé auto. Praha docela funguje, je relativně známá a pak ještě Karlovy Vary. S tím že se jmenuji Pavel, pak ještě často slýchám Pavel Nedvěd. I když si nejsem jistý, že místní vědí odkud on vlastně je. Jo, a včera když jsem se řítil na meeting do Abu Dhabí, jsem na dálnici potkal kolonu náklaďáků armády Spojených arabských emirátů. Byly to samé Tatrovky!

7. Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?

Politiku docela i sleduji, lokální noviny čtu. Ale s naší se to opravdu nedá srovnávat. Tady se rozhodnutí dělají rázovitě a rychle, bez nějakých dlouhých schvalovacích procesů, parlamentů a senátů. A ono to funguje. Trošku se tady politikaří mezi jednotlivými emiráty, kde Dubaj a Abu Dhabí jsou ty dva dominantní a trošku se snaží navzájem trumfovat o to, kdo je lepší. A tahle tendence je také znát mezi státy Arabského zálivu.

Medailonek

Kdo je Pavel Jirát

Do Spojených Arabských Emirátů, kde pracuje ve vedení telekomunikační firmy Etisalat, se přistěhoval před více než čtvrt rokem se svojí manželkou. Před tím byl podobně 3 roky ve Švédsku a před tím ještě téměř 5 let v Kuvajtu. Dá se říci, že se teď velkým obloukem vrátil na Střední Východ, užít si trochu slunce a hodně zajímavé práce. Miluje cestování, ideálně jen na divoko s batohem na zádech. Na svém kontě už má více než 100 zemí a hodlá jich ještě pár zvládnout. Hlavní je, aby se pořád něco dělo.