Australané neholdují barbeque. To bylo jedno z prvních zjištěních, které jsme s nelibostí zaznamenli, když jsme po poměrně složité akci sehnali předražený pytel uhlí a podpalovač. Natěšení, jak si po příjezdu do kempu ugrilujem kus australského masa.
V žádných kempech a už vůbec ne mimo ně, však není povoleno rozdělávat oheň. Naše naivní představa o tom, jak si náš road trip obytnou dodávkou spestříme každý večer pohodovým grilováním v kempech, se rozplynula s prvním střetnutím s realitou. “What? Bbq? No no, it’s not allowed here. Ale máme k dispozici kuchyňku…” A světe div se, ti bodří, o grilování ochuzení australané, si v té kuchyňce na plynových vařičích opravdu připravovali večeře! Byli jsme touto realitou upřímně šokováni. Především v porovnání s Amerikou, kde osobní gril najdete v každém kempu, a kde grilují prostě uplně všichni a všude.
Ok, maso teda uděláme na plynu.
Australani milují fish and chips. Určite pozůstatek anglické kolonizace. A musím říct, že je zde opravdu vynikající. Smažené mořské potvory a ryby se rozpadají na jazyku a že je z čeho vybírat!
Australské steaky jsou kapitolou samy o sobe. Australské hovězí plemene Angus je už pojem a australané jsou na něj náležitě hrdí. Na vlastní oči jsme viděli, jak se zde místním krávám daří, ty nekonečné plány přírody a polí, na kterých se svobodně pasou, už jen to musí být záruka kvalitního masa.
Například město Rockhampton je hlavním městem hovězího masa. Je to takový malý Taxas na východu Austrálie, kde pořádají rodea, hrají si zde na kovboje a mají vyhlášené Steakhausy. Ale jako na potvoru v neděli, když zrovna projíždíme městem, v Rockhamptnu chcípl pes, pardon kráva. Cestou tam jsme už natěšení na pořádný kus hovězího angusu a na tripadvisoru už máme vyhlídnuté ty nej top místa. Jenže je neděle a my zjišťujeme, že většina míst zavírá už ve 3 odpoledne a tak horko těžko hledáme nějaký otevřený Steakhouse. Nakonec najdem a skoro už beznadějné hledání uspokojíme 400gramovým steakem s ústřicovou omáčkou. Byl vynikající tak, jak jsme doufali.
S kolokaním masem jsme se bohužel, v mém případě bohudík, na východním pobřeží nesetkali. Za to na silnicích jsme jich viděli spoustu. Nutno říct, že někteří spíš připomínali sekanou než klokana…
Previous post
Austrálií dodávkou
Next post
Svatba jako řemen
Nejnovější komentáře